„…V roce 1576 držel zábřežské léno Procek Prakšický ze Zástřizl, kterému kromě Zábřehu patřila ještě Stará Bělá a Výškovice. Zemřel roku 1583, zřejmě jako svobodný, a zadlužený majetek převzal Jan starší Prakšický ze Zástřizl s chotí Annou Marií roz. Lvovnou z Rožmitálu a z Blatné, pocházející ze slavného českého rodu, který po svém majetkovém úpadku v Čechách hledal možnost uplatnění na Moravě ve službách biskupů.

Kromě Janovy manželky a dětí sdílela s ním svůj byt na zábřežské tvrzi také jeho mladá a zřejmě pohledná sestra Barbora Prakšická ze Zástřizl, jsa právě v letech, kdy se o její ruku začali ucházet ženichové.

Krátce po Vánocích roku 1586 se objevil před branou zábřežské tvrze honosný průvod. V jeho čele stál Franc Mléčko z Jilovnice a jako doprovod Joachym Bludovský z Dolních Bludovic, Adam Karvinský z Karviné a další služebnictvo a pacholci. Zatímco služebnictvo zůstalo s místními na dvoře a opatřovalo znavené koně, vystoupili šlechtici do poschodí, kde je uvítal domácí pán. Jménem přítomných promluvil Franc Mléčko a bez vytáček přešel rovnou k věci. Jeho vlastní bratr Kašpar nalezl v panně Barboře zalíbení. Je tedy na Janovi jako jejím opatrovníku, aby se k této uctivé prosbě vyjádřil. Teprve poté přišel čas zeptat se Barbory, zda by chtěla vladyku Kašpara Mléčka za manžela. Ruměnec na její tváři prozrazoval , že se s ním už dříve několikrát viděla a že jí není proti mysli. Přineseno tedy jídlo a víno k uctění hostů a námluvy v dobrém rozmaru pokračovaly. Barbořin bratr rukoudáním přislíbil Barboru Kašparovi. Hosté po dobrém jídle a pití nespěchali a zůstali na noc na Zábřehu. Teprve druhého dne vyrazili zpět ke svým domovům v knížectví Těšínském, aby zvěstovali příznivou novinu Kašparovi.

Nevíme, zda Barbora svou ochotu jen předstírala nebo zda ji bratr dokonce k uzavření sňatku nenutil poukazem na zámožnost budoucího manžela. Více než Kašpar se však v jejích představách zabydlel Václav Tluk z Tošanovic, krajan Kašparův. I o něm se zřejmě v Zábřehu dříve mluvilo. Možná byl i pohlednější, ale podle mínění Jana ze Zástřizl měl hluboko do kapsy. Jisté je, že Barbora nakonec volila jinak, než si přál její bratr. Když nebyl jednou doma, využila příležitosti a ze Zábřehu tajně utekla za Václavem Tlukem a nechala se s ním proti vůli Janově oddat.

To byla ovšem veliká pohana pro nastávajícího, který po předešlém zdárném jednání nepochyboval o uskutečnění vytouženého cíle. Teď slyšel ze všech stran posměch a uštěpačné řeči. Hanba padla na celý rod Mléčků, a tak není divu, že Franc ocenil takové ponížení částkou 1 000 kop grošů a pohnal Jana Prakšického k manskému soudu. Ale nic se nedalo dělat. Barbora byla řádně sezdána evangelickým knězem, takže manželství se již zrušit nedalo. Jan prokázal, že z domu odešla v jeho nepřítomnosti a bez jeho vědomí, byl tedy zproštěn odpovědnosti. Soud ovšem neopominul zdůraznit, že všechno, co se stalo, nemá být na újmu cti a dobré pověsti pánů, kteří sňatek domlouvali.

Nakonec zbývá dodat, že Václavu Tlukovi sňatek s Barborou neprošel zcela beztrestně. Zemský soud knížectví Těšínského ho odsoudil za to, že se opovážil oženit s Barborou, i když dobře věděl, že byla přislíbena jinému, ke čtyřem týdnům v šlechtickém vězení na „rathause“ ve městě Těšíně…“